2014 PŘÍSTAVBA BUDOVY MUZEA SKLA A BIŽUTERIE

Vítězné řešení architektonické soutěže bylo od samého počátku provázeno těžkými porodními bolestmi, stresem, nejistotou a pocitem bezmoci. Celý tým se totiž potýkal s otázkou, jak rozšířit, tedy přistavět, objekt, který je památkově chráněný, ucelený, a tedy fakticky do všech stran nenastavitelný. Jediným vodítkem, co by případně bylo možné s tím udělat, bylo doporučení, ze strany muzea a NPÚ, že by přístavba mohla být na pravé straně objektu (při pohledu od Nisy), ale jen do úrovně stropu 3.NP. Tím by nebyl výrazně narušen výhled z expozičních pater do údolí Jablonecké Nisy. S ohledem na všechna omezení ale pak vycházel výsledný tvar nové přístavby jako tupý, agresivní a nepříjemný hranol. Nicméně právě od tohoto hranolu se začala postupně rozvíjet nová koncepce přístavby. Požadavkem muzea bylo, aby střední podlaží bylo bezokenní, kvůli efektnímu využití pro expozici vánočních ozdob. V první fázi projektu se proto předpokládalo, že okna budou pouze v multifunkčním prostoru na úrovni 3.NP, a že 1.NP (technické zázemí) a 2.NP (vánoční ozdoby) budou zcela bezokenní. Protože ale toto řešení bylo stále velmi robustní, začalo se do hmoty přístavby zasahovat různými zalomeními fasády, v první fázi nejprve půdorysnými a až později i zalomeními v různých částech řezu. Postupně došlo k prosklení téměř celé plochy horní fasády. Požadavek bez-okennosti byl nakonec vyřešen použitím černého neprůhledného skla v celém rozsahu 2.NP a jeho částečným přetažením do 3.NP v místech, kde bylo zapotřebí zamaskovat nepohledové konstrukce a technologie. Drobnou hrátkou na černé fasádě jsou malé nepravidelné body průhledného skla, které by při prosvícení, ať již z venku nebo zevnitř, měly evokovat náznak vánoční oblohy a jsou kopií nebeských souhvězdí.