2006 HORSKÁ USEDLOST BRATROUCHOV

Lokalita Bratrouchov patří způsobem zástavby v Krkonošské oblasti k typickým. Jedná se zástavbu roztroušenou po údolních svazcích kolem ne zcela definovaného centra.

Jako reminiscence na horské usedlosti sdružující volné seskupení několika různých staveb byla zvolena sestava třech objektů nepravidelně rozmístěných zhruba po vrstevnicové linii a vytvářejících mezi sebou polozavřený prostor společenského typu, který rovněž naznačuje dvorní prostor selských formací a umožňuje svou otevřeností volný výhled do kraje.

Z dispozičního hlediska je sestava rozdělena na dvě části. Společná, do terénu zapuštěná podnož všechny objekty spojuje. Na povrchu však není patrná, projevuje se pouze svou střechou, která je využívána jako společná centrální atriová nebo terasová plocha, do níž jsou vyústěny společné a společenské prostory. V přirozeně neosvětlené, podzemní části podnože jsou umístěny sklepy a komory příslušící k jednotlivým bytům, dále pak společná automatická prádelna a garážová stání. V jihozápadním objektu jsou na této úrovni umístěny nebytové prostory, o nichž se předpokládá, že budou sloužit jako malé prodejní plochy. Je zde využito faktu, že suterén tu přechází do přízemní pozice díky prudkému svahu. Prostory jsou také přístupné přímo ze sousedící komunikace, takže uživatelé nemusí procházet bytovou částí areálu.

Byty jsou vybaveny balkony, které by z architektonického hlediska měly navozovat dojem obvodových pavlačí, často u roubených staveb užívaných. Poslední patra (nad typovými) jsou řešena jako podkrovní, zasazená do sedlových střech.

Architektura drůzy je založena na jednoduchých formách horských objektů, na jejich typických proporcích na jemném a nenásilném začlenění do terénu a na použití přírodních materiálů v klasické kombinaci kámen, omítaná zeď, dřevo a šablonová střešní krytina variantně používaná rovněž na povětrnostně exponované svislé stěny.

V detailu vychází architektonické řešení rovněž z klasických prvků používaných k ochraně objektu před povětrnostními vlivy a svým systémem typických pro horské oblasti. Tyto detaily však postrádají časem získanou a tudíž umělou zdobnost používanou v historicky mladších aplikacích.

V celkovém pohledu by tak mělo dojít k vytvoření objektů, které by svou celkovou formou, materiálovým výrazem, drobným měřítkem a začleněním do terénu či okolní zástavby přispěly k posílení pocitu centra ve zpracování části Bratrouchova a zároveň nevybočily z horského charakteru Krkonošské zástavby, ale naopak ho podpořily.